je dnes už prakticky zapomenuto, snad vyjma přímého uctívání Farchgrinda Šedého vlka v severní Élidě. Těchto sedm Starých bohů je pozůstatek bohů, kteří stvořili svět Ryovory z prapůvodního Chaosu. Tvrdí se, že bohů bylo na tváři světa nespočet, ale většina z nich odešla mimo říši Času; jen těchto sedm zůstalo, aby bojovali o vládu nad světem. Většinou jsou však vzývána jména mocných duchů z jejich zástupů jakožto nižších božstev bližších smrtelníkům.
byl prvním a nejmocnějším mezi bohy světa; on jediný existoval již před jeho stvořením. Měl žhnoucí vševidoucí pohled, jemuž nemohlo nic zůstat skryto a byl znalcem Osudu; jeho vyznavači jsou mnohdy obdařeni věšteckými schopnostmi. Je vězněn v bezčasí Propasti Chaosu v kamenném kruhu Gondechoru od chvíle, kdy začal plynout čas. V souladu s paradoxní povahou božstva Chaosu stvořil jak vyspělý národ Angadhů, jehož civilizace byla patrně nejrozvinutější v historii světa, tak pronárody skřetů a orků, které sužují lidstvo.
Jeho dílem je poušť; divocí pouštní iríti jsou jeho sluhy a jejich pán, šejtán Yjog, je spíše obávaným nežli uctívaným božstvem mezi geoframijskými džady. Hadí věštecký héros Geraistes, obdařený pohledem schopným kohokoli proměnit v kámen, je dalším z jeho zástupů. Jedním z posledních objevů mezi Laprivanovými pomocníky je Dzianna, orgiastická bohyně, díky níž se kulty Chaosu pozvolna rozmáhají v Élidě. Přímými uctívači Laprivana jsou šamani pronárodů, nelidské rasy Bestií, rangijarští Vidoucí - potomci starých angadhských kněží a píseční čarodějové z Tabrízu. Božstvem pronárodů je Šest Pánů kyje; Bestie a jejich vyvolenci uctívají některé další Laprivanovy služebníky.
byl druhý mocí mezi Starými bohy. Je sporý, ramenatý a vousatý jako trpaslíci, kteří jsou jeho lidem. Ze všech bohů je obdařen nejpočetnějšími zástupy následníků a nižších bytostí. Mocnými mezi nimi jsou kovář Goigon, Strážce ohně a výhně, uctívaný jako černý had či Vládce duchů Hrandur, Pán živlů. Tvrdí se, že bájné bytosti jako gnómové či salamandři jsou také jeho dětmi. Fegrim vládne bohatstvím země a drahých kovů a kamenů a je nesporným vládcem neživé přírody. Fegrim sám je uvězněn pod horou Acromel v Elblagských horách.
je pánem nebes, spravedlnosti, cti a bílé magie. Sídlí v legendární Bílé věži, záhadném místě ležícím údajně na břehu jezera Ierné; cestu k němu však nalezli jen nemnozí. Okolí věže je nebezpečné každému smrtelníku, neboť je posypáno pískem Chaosu, takže krajina v okolí se neustále mění. To je kletba a pouto Bílého Pána.
Z jeho zástupů je známa především Sluneční paní Ayewine, uctívaná zejména v Revelu a její polobožský druh Ranwine, dále patron soudců Clertus a v Élidě velmi oblíbený sluneční posel, Rudý jestřáb Kjes. Jeho sluhy jsou strašliví guérové, sluneční běsi a řada dalších prastarých bytostí.
byl též zván Zeleným bohem. Jeho uctívání není v Élidě příliš rozšířeno, snad s výjimkou kultu Orthelena Pastýře, boha plodnosti, který se těší přízni venkovského obyvatelstva. Jeho neobliba je dána chmurnými pověstmi o nepřátelské činnosti temných elfů z Tynwaldského hvozdu, kteří jsou Yornwelovými vyznavači. Yornwel sám sídlí v Tisíciletém háji v lese Symphorien; mezi jeho zástupy patří též prastaré stromové bytosti. Nejznámějšími pomocníky Yornwela jsou Flangord Stromovousý, vládce lesa a Ehlaran Stříbropramenná, Paní vod a měsíce, zvaná též Tvář měsíce. Je ochránkyní tůní a pramenů. Dalším mocným z Yornwelových zástupů je Drunhar Mořepán, Vládce moří. Jeho pomocníky jsou polobožští Tritóni a jiné Mocnosti temných hlubin. Mezi méně známé, leč početné pomocníky Yornwela náleží říční bohové, např. Thammeus, vládce řeky Lork. Národem Yornwela Vysokého jsou Riecainští Plavci.
pán divočiny a zvířat, vládce sněhu, ledu a mlh. Sídlí v ledových horách Forchstatt, v hrůzyplném místě zvaném Údolí Stínu, strážen děsivými Néstridóré, přízraky ledové noci. Jeho kult je v Élidě na ústupu vůči slunečním kultům a pouze v severních oblastech má silnou pozici. Jeho služebníky jsou například šílená Stornigea, krutá bohyně bažin a čarodějnic, obávaná jako démonická síla, dále Temný vítr, jehož kult je v Élidě zakázán a Ledový král, jehož uctívají ledoví barbaři v Liflandii a Ecoporanze. Posvátným místem ledového kultu je ledové jezero Blatensee, na jehož dně spočívá Farchgrindův meč Grayharwind. Většina kultů má určité schopnosti ovládat počasí. Velkého rozšíření naopak dosáhl kult Šedého vlka v Revelu. Zmiňováno je i jméno Ulwofa, praotce vlkodlaků či Vlčí paní Gerzin.
je bratrem Sardwina Bílého. Je uctíván temnými elfy. Mezi jeho zástupy patří Diartona Rozhodovatelka, Paní smrti, Hvězdná paní Théryx a někteří další, např. Pán boje Ragun. Threlwen sám údajně spočívá v podzemí Chrámu smrtící hvězdy v mýtickém městě Elyan uprostřed neprostupného hvozdu Rostrenen, strážen vybranými bojovníky z řad Tiryar. Mezi argovijskými uctívači se rozšířil kult Degrose Zabijáka, Pána vrahů; poloboha mstitele a assasina.
je hned po Laprivanovi nejstrašnějším božstvem Ryovory. Stalo se tak především díky zlověstnému impériu národa Xar, jehož kněží provozovali hrůznou temnou magii. Vzpomínka na to dodnes žije především v srdcích elfů. Nejznámějším projevem je kult Černé svíce, která je Wolpekovým symbolem. Sídlo tohoto božstva je na ostrově Manx ve středním moři Marazion, který je zcela v rukou jeho vyznavačů. Mocnými v zástupech Wolpeka jsou Thrystor, Pán Tmy a Noci, Sveylor zvaný Stín strachu, vládce duchů a Vediovis, Vládce podsvětí, Pán Šedé země Erebu. Vediovisův kult je jediným, který byl akceptován v Élidě spíše jako nevyhnutelné zlo; nyní je prakticky úplně vytlačen Sarremorthiány. Pevné uctívání Wolpeka panuje v Torozonu a Geoframii, byť zde sílí kult dříve nevýznamného menšího boha Nardera, Černého nebo též Nočního orla. Mnoho pozůstatků Wolpekova kultu je v pahorcích Dissignac a jižní Argovii. Posledním výkřikem kultu v Élidě je Kruh Proroků Temného Slunce, kteří hlásají příchod zatmění, kdy jejich moc dosáhne vrcholu (patronem kruhu je Paní temného pláště Aurade, Vládkyně stínu).
jsou stejně staří jako jejich mocnější příbuzní, avšak jejich moc je velmi omezená. Většina z nich je již dávno zapomenuta, nebo má omezený lokální význam. Tito bohové nemají žádné pomocníky či následovníky, avšak ani nepatří do zástupů velkých bohů. Přikladem takového božstva může být bohyně Spes, Paní Naděje a Pomsty, jejíž význam je nezanedbatelný; dále Juturna, Semmodius, Aerenna, Libitis či Narder.
je pradávným božstvem, jehož popularita byla nejsilnější na úsvitu élejských dějin, tj. zhruba do poloviny osmého století. Dnes je mezi lidem známá spíše jako víla, která občas pomůže chudákovi ke štěstí, nicméně dříve se jednalo o ctěné a vážené božstvo, na něž se obraceli hledači pokladů stejně jako ti, kteří poklady ukrývali. Ops byla považována za strážkyni ukrytého bohatství (rozmach kultu měly patrně na svědomí v oné době časté nálezy angadhských a trpasličích pokladů na území Élidy). Bylo tehdy zvykem zasvěcovat jí budovy či místnosti, v nichž bylo přechováváno zlato, stříbro a jiné cennosti. Tato tradice se dodnes udržela v severní Élidě, kde je vliv slunečních kultů dosud velmi malý. Opsiconsiva byla vždy považována za dobré, ochranné božstvo. Některé její chrámy (vesměs ve funkci městských pokladnic) přetrvaly do současných dob, např. v Ardahanu (tam dokonce dva), v Dillenburgu, v Orlamunde či Weidě, ale i v mnoha menších městech.
Ops sloužily dva druhy kněží – jedni skuteční, kteří byli sdruženi v kultu Hledačů skrytých věcí a veřejní, což byli zpravidla městem pověření úředníci, mající na starosti správu pokladnice, kteří konali občasné obřady za přízeň bohyně.
jsou bytosti neoddělitelně doprovázející každý existující kult. Zbožštělí hrdinové či bytosti polobožského původu jsou velmi oblíbenými u širokých vrstev lidu, snad pro svou bližší podstatu smrtelníkům. Z mnoha je možno jmenovat polobohy Ranwina či Ulwofa, mezi héroy je v Élidě znám například Deukalión, který prošel Nearijský labyrint smrti, aby přinesl svému lidu prastarou moudrost dávných ras. Héroové byli na úsvitu élejských dějin častým zjevem, ať už Hectorias, který zabil lidožravého obra Misaka Dalu, nebo Porgelemón, který zachránil Siradii v době vpádu barbarských kmenů krále Brenowacca.
je odrazem uctívání patrona soudců Clertuse, přezdívaného též Soudce spravedlivých. Nebeský soudce Clertus je údajně pomocníkem Sluneční paní Ayewine a stejně jako ona náleží k průvodcům Bílého pána. Velkého rozšíření dosáhl tento kult v Élidě, kde v Ardahanu dokonce stojí hlavní Clertusův chrám. Členové Řádu spravedlivých chodí oblékáni v bílých, neposkvrněných talárech se zlatem vyšívaným ornamentem váhy, symbolu spravedlnosti.
Členové řádu požívají v Élidě velké vážnosti. Velmi často jsou povoláváni k soudům, aby zjistili pravdu o spáchaném zločinu, nebo sami trvale působí ve funkci soudců. Ovládají totiž kouzla, jejichž pomocí dokáží nahlížet do lidských duší a i těch nejskrytějších koutů svědomí. Vzhledem k požadavku naprosté morální bezúhonnosti a čisté duše je však do řádu přijímáno jen málo nových členů, byť zájem je velký - odznak Clertusova řádu má stejnou, ne-li větší váhu než doktorát z práva. Je samozřejmé, že členům řádu se dostává nejlepšího právního vzdělání, aby ani v nejmenším nebyli ochuzeni o možnost výkonu soudcovské funkce.
je dalším slunečním kultem vzniklým v Élidě. Je založen na uctívání rudého jestřába, nebeského posla Kjese. Jestřábí kult se však v posledních třech staletích lavinovitě rozšířil po okolním světě, takže jeho komendy a chrámy lze najít ve Flegře, Revelu, Argovii i Artesii, ba i ve vzdáleném Derrienu a Tileágdu. Členové tohoto rytířského řádu jsou známi svou odvahou v boji a často je lze potkat na cestách světem za jejich výprav. Řád je nejznámějším vnějším projevem kultu Rudého jestřába a rytíři si často zdobí helmice jestřábími pery, nebo cestují s ochočeným jestřábem na ruce.
je uctíváním nejtemnějších božstev, vládců tmy a stínu. Je to kult černých čarodějů, nekromantů a dalších. Hlavní centrum kultu je v dalekém Torozonu, kde dosud žije zlověstný Černý kruh, založený před dávnými věky nejmocnějšími xarskými kouzelníky, nicméně v poslední době se kult hojně rozšířil v argovijském Leiwenu a pahorcích Dissignac, kde se nalézá hojnost starých xarských chrámů. Zde jsou vzývána jména ponurého Thrystora, Pána Tmy a strašlivého Sveylora, zvaného Zosobněním Stínu.
jsou jedním z posledních dozvuků uctívání Šedého vlka Farchgrinda mezi Élejci. Jedná se o přísný rytířský řád, jehož členové nosí přes své pancíře vlčí kožešinu. Na většině území Élidy však museli ustoupit rozmachu Jestřábích rytířů a jejich chrámy v jižnějších oblastech nemají žádnou moc. Své pozice si řád drží na severu, v Monheimu a pod horami Forchstatt, kde se aktivně podílí na obraně monheimského vévodství před nájezdy ledových barbarů. Řád také vychovává zvláštní bojovníky proti Chaosu, cvičené v boji i v magii.
je spolčenstvo strážců hranic činné v Monheimu a Západní marce. Sdružuje hraničáře bojující na hranicích Rimmonu a Ecoporangy proti ledovým barbarům a úzce spolupracuje s Templáři Šedého vlka. Někteří příslušníci Bratrstva jsou magicky aktivní, jiní jsou fyzičtí adepti. Tito hraničáři jsou především lovci-válečníky, výbornými stopaři a zvědy, mistry přežití v pustině.
náleží mezi temnější aspekty uctívání Farchgrinda. Na celém území Élidy je kult zapovězen. Jeho zasvěcenci se v odlehlých místech stranou od civilizace učí vládnout větru a bouři a přivolávat blesky. Edikt císaře Luciana Severa, jímž byl řád postaven mimo zákon, jej vinil z přivolání katastrofy, která postihla přístavní město Meranien roku 1024, avšak většina zasvěcených se shodla, že pohroma byla Severovi pouhou záminkou. Edikt nebyl uznán v Argovii a v Reimském markrabství není jeho nařízení prováděno. V Argovii je kult tolerován a vládci Flegry jej dokonce oficiálně podporují v boji proti Tynwaldským elfům. Nejvyšší vyznavači Temného větru se stávají jakýmisi temnými druidy, vládnoucími nespoutanou silou divočiny.
je společenstvím potulných mnichů, zasvěceným Paní Smrti, bohyni Diartoně. Vznikl v argovijském Lignitiu a rychle se rozšířil po celé Argovii i Élidě. Dnes stojí jeho hlavní chrám v Sarthe. Mniši tohoto řádu jsou vynikajícími léčiteli a ovládají nejedno z hojivých kouzel. Nadto často zaopatřují mrtvé na jejich poslední cestě a vysvěcují půdu posledního odpočinku. Sarremorthiáni jsou smrtelnými nepřáteli nekromantů kultu Černé svíce.
Mniši tohoto řádu jsou zaujati proti prolévání krve, proto i když se nemohou vyhnout boji, používají zbraně bez ostří - kyje, palice, palcáty a kladiva.
je hojně rozšířen mezi námořníky v Élidě a Argovii, byť jeho původ leží v přístavech Naillacu, jedné ze zemí sněžných elfů. Bohyně Théryx je pomocnicí temného hvězdovládce Threlwena a je patronkou mořeplavců, jimž pomáhá nalézt podle hvězd správnou cestu na širém moři.
je dalším z četné rodiny kultů uctívajících Threlwena, tentokráte v jeho aspektu Pána boje a smrti. Je zaměřen na produkci vražedných bojovníků, vládnoucích mečem i magií. Je hojně rozšířen zejména mezi Tiryar, střežícími Chrám zářící hvězdy, nicméně má své zastoupení i na severu, kde se k němu hlásí Řád hvězdných rytířů. Taktéž Kruh ledového prstenu, spolčenstvo magických válečníků, z jehož řad vzešel nejeden Mistr či Velmistr Smrti (což jsou čestné tituly udělované obzvlášť výkonným bojovníkům), se hlásí k tradicím tohoto kultu. Ten není rozšířen mimo komunitu temných elfů, resp. Tiryar.
je zasvěcen sluneční paní Ayewine. Jako takový vznikl mezi artesijskými Jezdci a je hojně rozšířen v Artesii, Revelu, Derrienu, Craone a Tileágdu. Byl vzorem řádu Jestřábích rytířů a dodnes vládne mezi oběma společenstvy vřelá náklonnost. Na bedrech řádu leží neustávající boj s geoframijskými džady v Derrienu a hordami skřetů v Tileágdu, kde je spolu s Jestřábími rytíři vítanou pomocí pro místního vládce.
Členy řádu jsou také proslulí Sluneční mágové, kteří vzývají jméno Bílého pána Sardwina a vládnou velkou mocí v kouzlech.
je hojně rozšířen v Levantě a Revelu. Černý had Goigon je bohem kovářství, strážcem výhně a v Levantě je zvykem před setměním položit na zápraží misku mléka pro Goigonovy posvátné hady. Levain jsou nadáni nejedním umem ruky a na rozdíl od trpaslíků, kteří jsou mistry v kamenictví se Levanťané věnují hlavně řezbářství a kovařině. Ve stinných zákoutích Levanty se nalézá mnoho kovových rud včetně vzácných kovů a jejich dostupnost je ve srovnání s okolním světem vysoká. Mocnými mezi Levanťany jsou Fegrain, kteří pomocí dávných rituálů vzývání Hrandura, vládce duchů a živlů, dokáží zaklít zbrojného démona do čepele zbraně.
jsou vyznavači bohyně Ehlaran Stříbropramenné, vládkyně lesních vod, zvané Paní měsíce. Příslušníci tohoto vyznání pečují o malé vodní zdroje, udržují v čistotě studánky a chodíc po světě zakládají nové. Taktéž jsou nadáni léčivými silami, které používají k obecnému prospěchu bez nároku na odměnu, pročež jsou velmi váženi v zemích, kde se vyskytují, tj. hlavně v Riecaine, Thévengondu, Artesii, Lingondu, Revelu, Derrienu, Craone a Tileágdu, přičemž v posledních letech pronikají i do Argovie a Élidy.
jsou zvláštní kastou rangijarské společnosti. Jsou to patrně potomci dávných angadhských kněží, kteří se rodí s očima bez zornic, bílýma jak mléko, znamením vnitřního zraku. Tito putují celou zemí, aby dávali své věštby k dispozici všem a pečují o staré artefakty Angadhů, věštecké krystaly a kameny pravdy. Jakkoli je víra v Laprivana ve Flegře zakázána, Vidoucí se těší zvláštní formě nedotknutelnosti. Tvrdí se také, že oni jediní znají tajemství pradávných Labyrintů.
jsou zasvěcenci mořského boha Drunhara Mořepána, Vládce temných hlubin. Až na malé výjimky mezi Mořskými elfy, Élejci a Argovijci pocházejí vesměs z národa Plavců. Tvrdí se o nich, že umí utišit bouři či příboj a přivolat dobrý vítr do plachet, dokáží léčit a zaříkávat duchy mořských hlubin.
je náboženstvím společným druidským kruhům na celém světě, ať už lesním čarodějům Dúr Taurim v Tynwaldu, riecainským Strážcům tisíciletého háje v Symphorienu či revelským a élejským druidům v pochmurném kraji Stoneyard. Je to víra v Zeleného boha, Yornwela Vysokého, vládce lesa, vod a měsíce a jeho prvního pomocníka, Flangorda zvaného Stromovousý. Zasvěcenci kultu jsou vládci svých hvozdů, v nichž žijí a ovládají léčivá kouzla.
Nardera je nyní oficiálním náboženstvím Torozonu. Jeho kněží rychle pronikají do tajemství magie a vypuká nemilosrdný zápas s mistry Černého kruhu o vůdčí postavení ve společnosti. Orlí garda je oddílem tělesné stráže torozonského krále a její členové jsou speciálně cvičeni ve smrtících technikách boje.
Dalším z projevů tohoto kultu je tajemný řád Zahalených, magické bratrstvo Shkodérů, sloužící kalifovi Geoframie, které šíří toto náboženství mezi nomádské uctívače Thrystora.
je jediným známým náboženským projevem Ledových barbarů. Jedná se o uctívání Farchgrinda, leč v jeho nejkrutějším aspektu vládce nekonečných zmrzlých plání Ecoporangy. V Élidě patří tento kult k nejvíce nenáviděným, zejména vzhledem k častým nájezdům barbarů a prokletému Údolí Stínu v horách Forchstatt, odkud čas od času přichází Néstridóré, bytosti temnot, aby do nížin přinesly ledovou smrt.
je nejstarším trpasličím náboženským projevem. Trpaslíci jsou známi tím, že nejsou příliš nábožensky založeni a tak je symbol Kamenné ruky spíše znakem zasvěcenců pradávného trpasličího umění kouzelných run. Jeho vyznavači jsou hlavně nečetní trpasličí šamani.
jak geoframijští nomádi nazývají pouštního démona Yjoga, který je služebníkem Pána Chaosu v jeho aspektu Vládce pouště, neboť poušť je výtvorem Chaosu, je jedním z poměrně častých doplňkových náboženství v Geoframii, zejména pak na jih od pohyblivých písků Tabrízu, v nichž sídlí zlopověstní pouštní čarodějové.
Samotné uctívání je jednoduché, děje se pomocí ohně, v poušti tak vzácného.
je jediným aktivním trpasličím náboženstvím, vztaženým - jak jinak - ke kultu předků. Jedná se o společenství pohřebníků a zádušních kněží, kteří spravují trpasličí hřbitovy.
je uctíváním Threlwenova pomocníka Raguna, Pána boje, zvaného v některých místech též Kníže Mečů. Ragunův kult je oficiálním náboženstvím Argovie, zejména vládnoucích šlechtických vrstev. Bůh Ragun je tak patronem země. Jeho trůny stojí ve všech městech Jihu a existují stovky soukromých šlechtických svatyň a kaplí. Ragunovo uctívání nemá žádné zvláštní magické aspekty. Kultovními předměty Raguna je sedmero mečů, které jsou s výjimkou korunovačního meče krále považovány za ztracené. Údajně se jedná o zbraně z meteoritického železa.
Ragunův kult prolíná mnoha vrstvami argovijské společnosti. Existují různá více či méně tajná společenstva, která jsou odvozena z jeho symboliky. Příkladem může být prestižní Řád Meče, spravovaný samotným králem, tajné spolky Meče a Růže, Zkřížených mečů či Zlomeného meče (ten je protistátní), nebo známý spolek elitních šermířů Le Quert, jehož členové tolik proslavili lehký argovijský jezdecký meč, který po nich dostal dokonce jméno.
je klášterní ženský řád, odvozující svou řeholi od Jestřábích rytířů, pod které také spadá. Patronkou řádu je Sluneční paní Ayewine. Jeptišky tohoto řádu žijí v uzavřených klášterech, takřka úplně izolovaných od běžného života. Členky tohoto řádu neprovozují aktivní magii.
je ženskou odnoží řádu Sarre-morth, specializovanou na pomoc chudým a nemocným. Členky tohoto řádu slouží v četných špitálech, lazaretech a stacionářích
Nepříliš populární kult shromažďující ženy, jimž se udála křivda. V řádu jsou vycvičeny k boji a příslušnice kultu tráví většinu svého života pomstou. Některé členky jsou fyzické adeptky. Patronkou řádu je bohyně Spes, Paní Naděje a Pomsty.
je název pro vyznavačky divoké a krvelačné bohyně Stornigey, vládkyně bažin, rašelinišť a močálů. K jejímu uctívání se uchylují zejména osaměle žijící čarodějnice, které škodí lidem. Zasvěcenkyně kultu mohou rozmlouvat s bludičkami, bahenními vílami a příšernými tvory močálů a bažin.
jsou kněžkami boha plodnosti a úrody Orthelena, zvaného Pastýř, jednoho z průvodců Yornwela Vysokého. Jejich oblastí činnosti jsou svátky spojené s úrodou. Muži sloužící tomuto bohu musí být vykleštěni, neboť podle dávných élejských mýtů se bůh Orthelen vzdal svého mužství, když oplodnil Zemi, aby dávala obživu lidem.
je orgiastický kult Chaosu, resp. divoké bohyně Dzianny, jedné ze zástupů Laprivana Žlutookého. Je poměrně rozšířen mezi zhýralou šlechtou a měšťanskými zbohatlíky élejských měst. Prožitky rozkoše, bolesti a hojné užívání drog je v praktikách kultu běžné.
jsou prastarým, zapomenutým kultem chmurného podsvětního boha Vediovise, jednoho ze zástupů Wolpeka Zahaleného. Dnes je uctívání Vediovise zcela vytlačeno aktivní činností Sarremorthiánů a kultem Diartony, Rozhodovatelky. Vediovis, Vládce zesnulých, je v Élidě i Argovii zapomenutou záležitostí. V místech starých pohřebišť, zejména v Ardeně, je dodnes možno objevit na náhrobcích modlitby k tomuto chtnónickému božstvu. Kult Zasvěcenců Šedé země však existuje i dnes. Iniciovaní tohoto kultu prý dokáží přivést duši zemřelého zpátky na svět; existuje jich však jen málo a mezi lidem jsou prakticky neznámi. Vediovisovi šedí mniši byli jednou z nejuznávanějších větví Wolpekova kultu a v dřívějších dobách požívali náležité úcty. Po zničení centrálního chrámu kultu v Torleonu během likvidace přívrženců temného mága Orthema Xarenthilla vojskem vévody Gemina roku 895 a vypuzení mnichů z chrámu v Ardeně Sarremorthiány v roce 963 a.l. se zbytek života kultu soustředil ve venkovských svatyních, z nichž během následujících dvou set let většina zanikla.
Tvrdí se, že Vediovisovi mniši znali místo Brány Erebu, kudy je možné vcházet do říše mrtvých, kde se na asfodelových loukách procházejí duše héroů. Existují dohady, že Brána dodnes leží ukryta v troskách Torleonu. Nedílnou součástí každé Vediovisovy svatyně byl mundus, jáma podobná včelímu úlu, která se při svátečních dnech kultu otvírala, aby se duše mrtvých mohly projít po světě.
jsou dalším dnes už téměř vymizelým kultem. Jejich patronem byl dávný bůh Semmodius, Strážce Pravdy a mstitel křivých přísah. Povolání „přísežníka“ mělo v dobách před nástupem Slunečního kultu velkou vážnost mezi lidem. Nástup slunečních kultů, zejména Clertusových soudců, úplně Semmodiovy zasvěcence vytlačil. Nepatrné zbytky dnes už takřka zapomenuté víry přežívají na severu Élidy a v Monheimu, jakož i v Západní marce. Semmodiovy chrámy se nalézaly vždy ve volné přírodě, pod širým nebem a byly tvořeny vlastně jen jakýmsi kruhem kamenů. Arus Tarquinius, mudrc a filozof z počátku 9. století, kdy byly ozvuky této víry ještě silné tvrdí, že skutečný chrám je viditelný pouze očím zasvěcených, zatímco ostatní nevidí nic.
je pozůstatkem uctívání prastaré bohyně Opsiconsivy, Paní ukrytých pokladů. Zasvěcenci tohoto zapomenutého božstva existují dodnes, nejsou však organizovanou skupinou. Jen málo se jich potuluje na tváři světa a leckteří z nich dnes prastará tajemství ukrývají, než aby je dobývali.
jsou vyznavači bohyně Théryx, patronky námořníků, Vládkyně hvězd, jedné ze zástupů Threlwena Hvězdovládce. Zprvu existovali pouze na bájném Severu, v zemích Ledové koruny (zejména v Naillacu), ale během posledních tří set let se jakýmsi záhadným způsobem šíří i v Argovii (zejména v Ivernessu) a v Élidě. Mnozí z nich se plaví po mořích, neboť ovládají navigaci a další tajemná umění plavby, zejména se pak vyznají v astronomii. Zasvěcenci tohoto kultu ve vnitrozemí se věnují hlavně hvězdopravectví (příkladem může být astrologické bratrstvo Astrologus, rozvinuté na území Argovie).